Kronika

Přehled vystoupení | Vydařené akce | Napsali nám

Sobota 30. 6. 2007 – Svatba našeho sbormistra Petra a naší varhanice Lenky

V sobotu 30. června 2007 v 7 hodin ráno se značná část našeho sboru, obohacená o několik dalších (hudebních či duchovních) Petrových přátel sešla na svatebním kolečku před naším kostelem. Místo srazu bylo zvoleno velmi vhodně – jeli jsme přece na svatbu! Z těch, kdo měli na sraz dorazit, chyběl jen jeden – P. Piotr se svým Puntem… Po delším čekání a několika sms urgencích jsme se nakonec nacpali do dvou aut: bosokarmelitánského devítimístného Forda řízeného br. Martinem od sv. archanděla Rafaela alias R.A.F. (nikdo mě nepřesvědčí, že měl espézetku KLM jen náhodou J) a liščí Fabie. Bylo to sice trochu nepohodlné, ale do dopravních předpisů jsme se vešli. Smsková přestřelka pokračovala dále, dokud nás na hradecké dálnici Punto s P. Piotrem nepředjelo. Před Hradcem se ovšem tříčlenná kolona řádně zformovala a po průjezdu městem (perfektně popsaném Petrem – je vidět, že trasu projel nesčetněkrát, a její popis by stál za přílohu k tomuto vyprávění) jsme se na parkovišti u pumpy konečně vzájemně přivítali a přeskupili do tří vozů. I další cesta byla tak dokonale popsaná, že by ji myslím řidiči zvládli i se zavřenýma očima, kdyby jim někdo popis předčítal (jen Petr opomněl zmínit cyklistické závody, které se v závěrečném úseku trasy na serpentinách konaly opačným směrem), a kolem 11. hodiny, tedy 15 minut před začátkem zkoušky, jsme přistáli na Hoře Matky Boží.

Po nezbytném oklepání jsme se shromáždili na kůru k rozezpívání a sezpívání. Náhradní dirigentka Pavla sršela energií a dostala z nás myslím i to, co v nás ani nebylo. Aspoň lidem dole se zpívání líbilo, a ani Petrovi se neudělalo špatně. Poutní chrám Matky Boží patří mezi akustické zloděje, takže ti, kdo na kůru produkují zvuky, z nich mají asi tak ze všech přítomných nejméně (otázkou zůstává, zda to je dobře či špatně…)

Asi stejně času jako svatební mše sv. zabraly potom venku gratulace a nezbytné fotografování, které bylo při velikosti svatební společnosti a v poryvech silného větru skutečným zážitkem. Jen škoda, že nepršelo J

Když jsme se ujistili, že nám tam opravdu už nic dalšího nedají, naskládali jsme se opět do aut a odjeli. Někteří přímo do Mistrovic s neopodstatněnou nadějí, že se třeba začne jíst dřív, než bylo oznámeno; ti, kdo měli nocovat v Jablonném, se jeli ubytovat. Aby naši řidiči nebyli při svatební hostině ukráceni, rozhodli jsme se nechat auta v Jablonném a do Mistrovic dojít pěšky. Není to daleko a vede tam značená turistická cesta. Pravda, kousek se šlo docela slušným kamenitým krpálem vzhůru, a už jsme se těšili, jak tamtudy budeme za tmy klopýtat zpátky. Sandálky s vysokými podpatky vypadají velmi elegantně, ale k dokonalosti jim přece jen něco chybí… K penzionu „U Novotnů“ jsme dorazili přesně akorát (jak jinak!), a pak už jsme jen jedli, pili, se veselili, dobrou vůli spolu měli, jak už se to tak na svatbě sluší a patří. I na zpěv a tanec došlo, nevěsta byla unesena a opět nalezena, a všichni přítomní se dobře pobavili při promítáni diapozitivů z dětství a mládí novomanželů. Odpůldne plné požitků bylo završeno grilováním na nádvoří penzionu. Jen ta cesta zpátky nebyla tak dobrodružná, jak jsme se těšili. Nás pět pozůstalých, kteří jsme přespávali na faře, totiž Petrův ženootec naložil do rodinného velkého auta a do Jablonného dovezl.

Shrnuto a podtrženo: prožili jsme krásný den, za který se sluší poděkovat Hospodinu i všem lidičkám, kteří nám ho umožnili. Společenství Cantores Cordis se opět posílilo a ukázalo se, že nás kromě společného zpívání spojuje mnohem víc – bez ohledu na služební věk se nás několik sešlo při krátké procházce mezi jednotlivými jídly na protilehlém místním hřbitově.

Vloženo 6. 8. 2007, Maria M. Ondrášová

Zpět do sekce Vydařené akce